Výkon rukavic pro čisté prostory je primárně hodnocen prostřednictvím řady standardizovaných testovacích metrik, které slouží jako základní základ pro výběr rukavic, aby splňovaly požadavky konkrétních čistých prostředí.
Testování čistoty primárně využívá testování LPC (Liquid Particle Count) k posouzení úrovně částic na povrchu rukavice; třída čistoty musí odpovídat provoznímu prostředí s běžnými standardy včetně ISO 14644-1, IEST-RP-CC005.3 a ASTM D6978. Například v zónách farmaceutického stupně A/B je požadavkem, aby částice větší než 0,5 µm na povrchu rukavic byly menší než 1 500 na m².
Testování chemických kontaminantů zahrnuje testy NVR (Non{0}}těkavé zbytky), FTIR (Infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací), IC (iontová chromatografie) a GC (plynová chromatografie), které se používají k detekci netěkavých zbytků, kontaminantů, jako je silikonový olej, iontové látky a koncentrace, a organických kontaminantů.
Testování fyzického výkonu zahrnuje metriky, jako je pevnost v tahu, prodloužení při přetržení a pevnost v propíchnutí, aby se vyhodnotila trvanlivost a ochranné schopnosti rukavic.
Anti{0}}statický výkon se posuzuje pomocí testování ESD (elektrostatický výboj),-konkrétně měřením elektrického odporu; povrchový odpor anti-statických rukavic by měl obvykle zůstat stabilní v rozsahu 10⁶–10⁹ Ω.
Pokud jde o testování biologické bezpečnosti, kontrola endotoxinů je zvláště důležitá v biofarmaceutikách, přičemž FDA specifikuje limity z hlediska EU/zařízení.
